#11 L'Aquarium de Barcelona

Kdo by neslyšel o věhlasném L'Aquarium de Barcelona? Komplex se nachází na Moll d´Espanya nedaleko známé sochy Kryštofa Kolumba a patří mezi největší v celé Evropě. Svým návštěvníkům umožňuje pozorovat nejrůznější mořské tvory, prostředí či korály typické pro Středozemní moře.
Největším lákadlem akvária je ovšem 80metrový skleněný tunel v Oceanáriu. L'Aquarium de Barcelona ale nabízí také další zážitky - ukázku podmořské archeologie, výstavy, atrakce pro děti nebo krmení žraloků, se kterými se můžete - máte-li odvahu - také potápět.
Akvárium bylo otevřeno v roce 1995 a poskytuje domov přibližně 11 000 zvířat ze 450 živočišných druhů. Celkový objem vody v akváriích činí neuvěřitelných 5 milionů litrů.
Na webové stránky akvária se můžete podívat ZDE.

L'Aquarium de Barcelona - tunel v Oceanáriu

 

#12 Barcelonské hradby

Lze Barcelonu považovat z architektonického hlediska za unikátní město? Samozřejmě, na málokterém jiném místě se totiž s takovou elegancí a přirozeností kloubí stavební prvky počínající starověkem a končící nejmodernější dobou.
Za jeden z příkladů organického vývoje lze považovat barcelonské středověké hradby, národní kulturní památku. Nejstarší opevnění totiž okolo města vyrostlo ještě v římských dobách a bylo využíváno až do raného středověku. Prvního rozšíření se fortifikace dočkala v průběhu 13. století, kdy do sebe opevnění pojmulo okolo ležící vesnice stojící v blízkosti původní zdi. Další výstavba hradbu zvětšila ve druhé polovině 14. století a na počátku 15. století.
Jako ve většině evropských měst se samozřejmě i v Barceloně z původních antických a středověkých hradeb zachovaly jen relativně krátké úseky, jejich impozantnost ale oslovuje návštěvníky z celého světa. V dnešní době jsou zbytky hradeb integrovány do městských struktur (např. kostelů a paláců), velká část z nich se ale s tím, jak stoupalo podloží Barcelony, nachází ve sklepech současných domů.

Barcelonské hradby


Barcelonské hradby coby součást současné výstavby

 

Brána barcelonských hradeb

 

#13 Městské kryty

Moderní historie Barcelony popisuje také kapitoly dějin, které nelze označit za pochvalné, ale tím spíš je nutné o nich i dnes hovořit.
Občanská válka, která Španělsko zasáhla ve 30. letech 20. století, sebou nesla mimo mnoho dalších hrůz také bombardování. To vedlo k nutnosti realizovat nezbytné úpravy podzemí, aby bylo možno zajistit ochranu a přežití civilního obyvatelstva. Některé z těchto krytů jsou coby mementum otevřeny a zpřístupněny pro veřejnost.
Například bunkr Refugio de la Plaza del Diamante klesá do 13metrové hloubky, dosahuje délky 250 metrů a může ukrýt až 200 osob.
Za návštěvu též stojí kryt Refugio 307. Skládá se ze 400 metrů 1,6 metrů širokých a 2 metry vysokých chodeb a přilehajících místností, mezi kterými lze stále identifikovat například toalety či kojírnu pro matky s dětmi.

 

Refugio 307

 

Městské kryty

 

Městské kryty

 

#14 Sagrada Familia

Jak jsme slíbili, tak se i děje a poprvé (ne naposledy) se vracíme k nejznámějšímu symbolu Barcelony, úchvatné a dech beroucí katedrále Sagrada Familia.
Pro Antonia Gaudího se původně zajímavá stavitelská zakázka stala "celoživotní posedlostí, zanícením, v němž se zbožnost a umění skloubily ve sžírající vášeň." (Nigel Hawkes, Stavby světa, Slovart, Praha 2001, s. 70). Náboženský aspekt přitom vždy zastával v architektově mysli první místo. Jedním z podstatných prvků, které z katedrály tvoří pravděpodobně nejosobitější křesťanský svatostánek na světě, se proto stalo světlo. Gaudího stavby vynikají svojí barevností. Fasádu katedrály sice pestrobarevné mozaiky nezdobí, stavba ale těží z vybarvení okenních tabulek a slunečního svitu.
A nejen to: "Velkolepost Gaudího pojetí je možno ocenit (...) třeba když záře z osvětleného interiéru projasňuje noční tmu otvory prolamovaného kamene. Tehdy La Sagrada Familia svým zdivem představuje zhmotněný výraz Kristových slov: 'Jsem světlem světa'." (Nigel Hawkes, Stavby světa, Slovart, Praha 2001, s. 72).


Sagrada Familia - interiér

 

Sagrada Familia v noci

 

#15 Hospital de Sant Pau

Hospital de Sant Pau, neboli nemocnice Svatého Pavla, byla postavena v letech 1901-1930. Architektem rozsáhlého komplexu se stal Lluís Domènech i Montaner, jeden z nejvýznamnějších představitelů katalánského modernismu a secese, ale mimo jiné též aktivní politik a silný propagátor katalánského nacionalismu.
Domènechova stavba se mohla pochlubit návazností na dlouhou tradici, protože se nachází na místě, kde působili lékaři již od roku 1401. Hospital de Sant Pau svému účelu plně sloužil až do roku 2009, než všechny funkce definitivně převzala v sousedství otevřená nová moderní nemocnice. V současné době tak Hospital de Sant Pau plní roli muzejní budovy, školy umění a slouží též jako knihovna - příznačně, neboť je od roku 1997 zařazena na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Dodejme že se muzeum chlubí rozsáhlou sbírkou secesního umění (Art Nouveau) a své hosty seznamuje s životním dílem Lluíse Domènecha. Návštěvníci se dočkají komentované prohlídky, v rámci které jim je odhalena historie Hospital de Sant Pau, tajemství konstrukce a její architektonická i kulturní hodnota. Prohlídka dále pokračuje do pavilónu svatého Jordiho, kde bývají instalovány dočasné expozice.
Více informací naleznete a lístky zakoupíte ZDE.


Vánočně vyzdobený Hospital de Sant Pau

 

Hospital de Sant Pau

 

Katalánské vyhlídky #1-5
Katalánské vyhlídky #6-10

 

Zdroj: facebook.com, santpaubarcelona.org, aquariumbcn.com, Ramesse
Literatura: HAWKES, Nigel, Stavby světa, Slovart, Praha 2001.
Foto: facebook.com, wikimedia.org

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.