V rámci tohoto seriálu si každých 14 dní představíme několik témat, které buď považujeme za nutné osvětlit a nebo patří mezi ty nejvíce diskutované a tak je jednoduše nemůžeme vynechat. Na počátku každé kapitoly budeme citovat odstavec z aktuálních médií, který o tématu pojednává, a následně jej potvrdíme či vyvrátíme.

Vytvoření (či vymyšlení?) symbolů:
Každá ideologie k tomu, aby se udžela při životě, potřebuje nějaké symbolické základy, kolem kterých se shromáždí kolektiv. Pokud daná ideologie takovéto základy nemá ve vlastní historii, tak si je vymyslí. V případě katalanismu mezi takovými diskutabilními symboly nalezneme vlajku, hymnu, "národní tanec" i časté boje o nezávislost spojené s odmítáním "typicky španělských" tradic. 

Tento díl tedy ponese název "Katalánský národní tanec"

«V kdejakém koutu Katalánska či snad v samotné Barceloně jste možná měli příležitost shlédnout zvláštní, ale vzrušující představení katalánského tance. Skupinky lidí, které se chytnou za ruce a zvednou je. Tančí malinkými, ale přesnými krůčky, pomalu se otáčí a otáčí, zatímco se připojují další osoby, aby byl kruh ještě větší. Toto je Sardana: tradiční a národní tanec Katalánska» (www.barcelona-tourist-guide.com).

Sardana, další ze symbolů, který není takový, jak se jej prezentuje. Dle katalanistické legendy, která je mezi lidmi rozšířená během 20. století, sardana pochází z období řecké nadvlády, neboť Homér v jednom odstavci Illias zmiňuje velmi podobný tanec. Dle této mytologie, tanec se na severu Katalánska začal znovu objevovat v druhé polovině 19. století, když katalánský muzikant Pep Ventura k tanci přidal hudbu. Nicméně během frankismu byla sardana, dle katalanistů, zakázána.

Je ironií osudu, že José Ventura, který byl katalanisty přejmenován na Pepa, se narodil v Jaénu (800km jižně od Barcelony). Kvůli své ohnomné aktivitě na poli sardany je považován za jejího otce.

Na konci 19. století byl tento tanec mezi Katalánci velkou neznámou, protože se téměř nikdy v této oblasti netančil. Nicméně v roce 1906 již byla sardana zpropagována katalanisty a  byla vzata jako národní tanec.

Také není pravda, že by sardana byla během frankismu zakázána. Právě naopak. Ještě před koncem občanské války se už začala tančit sardana. Jestliže s katalánštinou je frankismus nemazal a zakázal ji, sardana se integrovala velmi rychle. Dodnes se vzpomíná na obrovitánskou sardanu z roku 1957, kde se před Camp Nou sešlo 3000 tančících za účelem oslavit svátek práce. 

Fotogalerie:

Sardana.

Socha na barcelonské hoře Montjuïc znázorňující sardanu.

 

Řekněte nám v komentářích, co si o tom myslíte Vy! 

Kompletní série:

1. díl: Invence národních symbolů - Katalánská vlajka
2. díl: Invence národních symbolů - Politická moc Barçy
3. díl: Invence národních symbolů - Katalánská hymna

Kompletní překlad práce: ŽEBROKOVÁ, Pavla (2016). Las mentiras del proceso secesionista catalán. Ostrava: Ostravská univerzita.
Použité zdroje:

BARRAYCOA, Javier (2013). Historias ocultadas del nacionalismo catalán. 6ª ed. Madrid: Libros Libres.
PEDRET-ROVIRA, Quim (2012). “La Sardana” [online]. Catalunya-tradiciones. [cit. 23.05.2016]. Disponible en: http://www.catalunya-tradiciones.com/paginas/ sardana.php

Foto: forcabarca.cz, barcelona-tourist-guide.com, shbarcelona.es

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.