V rámci tohoto seriálu si každých 14 dní představíme několik témat, které buď považujeme za nutné osvětlit a nebo patří mezi ty nejvíce diskutované a tak je jednoduše nemůžeme vynechat. Na počátku každé kapitoly budeme citovat odstavec z aktuálních médií, který o tématu pojednává, a následně jej potvrdíme či vyvrátíme.

Vytvoření (či vymyšlení?) symbolů:
Každá ideologie k tomu, aby se udžela při životě, potřebuje nějaké symbolické základy, kolem kterých se shromáždí kolektiv. Pokud daná ideologie takovéto základy nemá ve vlastní historii, tak si je vymyslí. V případě katalanismu mezi takovými diskutabilními symboly nalezneme vlajku, hymnu, "národní tanec" i časté boje o nezávislost spojené s odmítáním "typicky španělských" tradic. 

Tento díl tedy ponese název "Boje o nezávislost"

«V nacionalistické představivosti bylo Katalánsko vždy nezávislé. Špatné je, že prakticky během celé své tisícileté historie bylo okupováno. Po celou historii se Katalánsko několikrát snažilo vrátit ke své "původní" nezávislosti a všechny pokusy přišly nazmar. Tyto snahy živily nacionalistickou představivost a způsobily jen těžko vysvětlitelnou zatrpklost. Data jako 1640 a 1714 se stala pro nacionalismus mýtickými» (Barraycoa, 2013: 200).

Možná ten nejrozšířenější mýtus je ten o nezávislém Katalánsku a jeho následném boji o ztracenou nezávislost. Jak zmiňuje Hermann Tertsch, ve Španělsku dochází k neuvěřitelné manipulaci historie. Všichni Španělé jsou už od malička vyzývání k přijetí, vysvětlování a předávání historie jako souhrn sloganů, které slouží k posílení kulturní nadvlády a domnělé morální nadřazenosti levice či jistých nacionalistických mýtů. A tak katalanisté využívají tyto mýty k posílení své ideologie.

O oněch domnělých ztracených nezávislostech jsme již hovořili v kapitolách o katalánské historii: První "nezávislost" dle romantických historiků Katalánsko zažilo v roce 998, když hrabě Borrell II nesložil slib věrnosti novému francouzskému králi Hugovi Kapetovi. Další "patriotický protest utlačovaného Katalánska", jak o tom píšou nacionalisté, byla vzpoura Segadorů roku 1640, kde se ve skutečnosti nejednalo o povstání proti Španělsku, ale proti vládě a oligarchie jako takové.

Nicméně ta nějvětší "křivda" je pro Katalánce až do dnešního dne onen slavný den 11. září 1714, kdy Katalánsko domněle prohrálo bitvu, jak jinak, než proti Španělsku. Jak jsme již zmínili, a jak zmiňuje celá řada historiků, jako například Arturo San Augustin, válka z roku 1714 nebyla válka mezi Španělskem a Katalánskem, ale válka mezi dvěma dynastiemi. Avšak některým toto nelze vysvětlit a toto datum se tak stalo jakýmsi obrazem ztraceného štěstí a také dokonce národní svátek Katalánska.

Nemůžeme opominout ani tři pokusy o vyhlášení nezávislosti, které se odehrály v průběhu 19. a 20. století. Jako první byla neúspěšná federalistická vzpoura roku 1873 během první republiky, kde byl vyhlášen Katalánsky stát v rámci Španělské federace. Podruhé se vyhlásila Katalánská republika jako integrální stát iberské federace, avšak ta se rozpadla po dvou dnech. Poslední byl ve dvacátém století Katalánský stát založený Companysem v roce 1934, který se rozpadl po 10 hodinách.

Ve 21. století pak pod vedením katalánských separatistických stran vzniklo ještě několik nepokojů a nelegálních referend a událo se také čtvrté vyhlášení nezávislosti. Tentokrát prezident katalánské Generalitat Carles Puigdemont implicitně vyhlásil republiku, aby ji o několik vteřin později explicitně odvolal. Na ultimátum španělského premiéra Mariano Rajoye, který jej vyzval, aby jednoznačně řekl, zdali vyhlásil nezávislost či nikoliv, pak Puigdemont nereagoval, a tak španělská vláda aktivovala článek 155 španělské ústavy, spolu s dalšími vůdci katalanismu odvolala prezidenta Generalitat a s pomocí tohoto článku má navrátit ústavní pořádek do této autonomní oblasti. Po dobu až šesti měsíců tak španělská vláda převzala kontrolu nad Katalánskem, jehož samospráva bude obnovena až po předčasných volbách. Na toto téma však ještě budeme rozsáhleji hovořit v následujících dílech. 

 

Řekněte nám v komentářích, co si o tom myslíte Vy! 

Kompletní série:

1. díl: Invence národních symbolů - Katalánská vlajka
2. díl: Invence národních symbolů - Politická moc Barçy
3. díl: Invence národních symbolů - Katalánská hymna
4. díl: Invence národních symbolů - Národní tanec
5. díl: Invence národních symbolů - Odmítání španělských tradic

Kompletní překlad práce: ŽEBROKOVÁ, Pavla (2016). Las mentiras del proceso secesionista catalán. Ostrava: Ostravská univerzita.
Použité zdroje:

BARRAYCOA, Javier (2013). Historias ocultadas del nacionalismo catalán. 6ª ed. Madrid: Libros Libres.
SAN AGUSTÍN, Arturo (2014). Cuando se jodió lo nuestro: Cataluña-España. Crónica de un portazo. Barcelona: Ediciones Península.
TERTSCH, Hermann (2015). Días de ira: Una reflexión que clama a las conciencias ante una España en alarma. Madrid: La Esfera de los Libros, S. L.

Foto: forcabarca.cz

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.