Když začínalo léto roku 2008, každý fanoušek Barcelony věděl, že definitivně končí jedna éra. Zlaté období Franka Rijkaarda, který dokázal pozvednout upadající klub až k triumfu v Lize mistrů. Doba, kdy na Camp Nou řádil brazilský mág Ronaldinho. Prezident Joan Laporta již ale nechtěl vinou druhým rokem po sobě se dostavujících slabých výsledků nizozemského kouče podržet. Většina fanoušků Rijkaardův odchod uvítala, mnohem větší rozpaky ovšem vzbudilo jméno nástupce.

Barcelona totiž nevsadila na žádné ze velkých trenérských jmen, ale sáhla na lavičku rezervy, kterou vedla bývalá hvězda Dream Teamu Johana Cruyffa, Pep Guardiola. Cruyff na odchovanci klubové akademie vždy vyzdvihoval především nesmírnou inteligenci a cit pro hru, atributy, které rodák ze Santpedoru bohatě zúročoval i jako trenér.

Guardiola neztrácel čas a přes léto tým důkladně přebudoval. Nebál se přitom rozloučit ani s největšími hvězdami, vždyť mužstvo opustili Ronaldinho, Deco, Lilian Thuram, Gianluca Zambrotta nebo Edmílson. Trenér totiž vsadil na odchovance. Do A-týmu přivedl Sergia Busquetse, Gerarda Piquého nebo Pedra Rodrígueze, ze Sevilly na Camp Nou dorazil Daniel Alves. Vzrostla role Xaviho Hernándeze a Andrése Iniesty, do nejlepší fáze své kariéry se dostali Carles Puyol a Victor Valdés. Guardiola se navíc rozhodl rozzářit novou hvězdu, chlapce, jehož fotbalový odkaz měl brzy oslepit celý fotbalový svět. Svůj talent nechal konečně explodovat v plné kráse Lionel Messi.

Guardiolovy začátky nicméně mnoho optimismu nevzbuzovaly. První zápas předkola Ligy mistrů proti Wisle Krakow sice Barcelona vyhrála 4:0, ale z Polska si odvezla porážku 1:0, na kterou navázala ligová prohra 0:1 s Numancií a domácí remíza s Racingem Santander. Fanoušci byli nervózní, ale ozývali se též hlasy důvěry, podle kterých by i celá sezóna bez trofeje stála za důslednou rekonstrukci v posledních dvou sezónách nefungujícího týmu.

 

Thierry Henry a Samuel Eto'o v sezóně 2008/2009 zářili.

 

Ale Pep Guardiola culés čekat nenechal. Remíza s Racingem Santander ve skutečnosti nastartovala sérii 20 ligových utkání bez porážky, která svým způsobem vyvrcholila v prosinci 2008. Na Camp Nou se hrálo El Clásico a Barcelona měla svým arcirivalům co oplácet. Vždyť při posledním vzájemném ligovém měření sil na Santiago Bernabéu museli Katalánci vystavit čerstvě korunovanému mistrovi špalír, aby pak polkli hořkou pilulku v podobě potupné porážky 4:1.
Tentokrát ale bylo všechno jinak. Barcelona Real Madrid výrazně přehrávala, byť osud zápasu dlouho balancoval na ostří nože. Fanoušci napjatě sledovali postupující čas a když už se zdálo, že se štěstí znovu jednou přidrží bílého baletu, prosadil se v 83. minutě Samuel Eto'o. Na konečných 2:0 upravoval těsně před koncem Lionel Messi...

Úspěšně pokračovala i pouť Ligou mistrů. Blaugranas vyhráli svou základní skupinu, v osmifinále nedali šanci Olympique Lyon a ve čtvrtfinále ponížili výpraskem 4:0 německý parní válec, Bayern Mnichov. Culés byli u vytržení, Barcelona hrála famózní ofenzivní fotbal založený na trpělivém držení míče a chemie mezi útočným triem Thierry Henry - Samuel Eto'o - Lionel Messi fungovala bez chybičky. Když tedy bylo jasné, že Katalánci v semifinále narazí na neoblíbeného rivala posledních let, Chelsea, hýřili blaugranas optimismem.

Už první zápas na Camp Nou ale ukázal, že dvojnásobného vítěze Ligy mistrů nečeká nic snadného. Výsledek 0:0 sice dával menší výhodu Barceloně, ta ale v londýnské odvetě vydržela pouhých 9 minut, než rozvlnil síť výstavní střelou Michael Essien.
S Guardiolovým týmem bylo zle. Chelsea na Stamford Bridge uzamčela pevný defenzivní blok a Barcelonu jakoby náhle sevřela křeč. Hosté si nebyli schopni vypracovat pořádnou šanci, Petr Čech v bráně klidně odpočíval. Osud celého semifinále mohl rozhodnout jediný gól na té či oné straně. A The Blues byli nebezpečnější, naráželi však na Victora Valdése.

Již tak napjaté emoce navíc přiživila kontroverzní rozhodnutí hlavního rozhodčího. Tom Henning Øvrebø nejdřív poslal Barcelonu do oslabení, kldyž v 66. minutě nesprávně vyloučil Érica Abidala po nasimulovaném pádu Nicolase Anelky. Na druhé straně ale zůstaly neodpískány hraniční zákroky ve vápně či několikerá hra rukou Gerarda Piquého.
Minuty plynuly neúprosně rychle a naděje pohasínaly. Barcelona hrála v oslabení, neschopna byť náznakem ohrozit bránu domácích, tribuny Stamford Bridge bouřily a se zpěvem chorálů vstoupily do nastaveného času.

 

Andrés Iniesta slaví gól do sítě Chelsea.

 

Teď a nebo nikdy. Kataláncům nezbývalo než vsadit všechny žetony na jedinou kartu. Po pravé straně se s míčem rozběhl Daniel Alves, poslal do vápna zoufalý centr, který ale obrana Chelsea pozorně odvrátila. Míč však ještě ve vápnu dopadl na nohu Samuela Eto'oa, ale odskočil přímo k Michaelu Essienovi. Před ghanským reprezentantem vyvstanul ten nejjednodušší úkol, odkopnout balón kamkoliv do bezpečí. Jenže únava si vybrala svou daň a muž, který byl na začátku zápasu hrdinou, kriticky chyboval. Míč se Essienovi svezl a dokutálel k Lionelu Messimu. Krátké potáhnutí, přihrávka na hranici vápna. Čas jakoby se v tu chvíli zastavil. Andrés Iniesta ze stoje napřáhl, kopl z první... a dělová rána zapadla dokonale pod břevno. Psala se 93. minuta utkání.

Emoce, které v ten okamžik prožívali fanoušci blaugranas, asi nejlépe popisuje pohled na fanatický běh křičícího a v běsnění poskakujícího Pepa Guardiolu. Barcelona vyrovnala na 1:1 a dokázala, že nemožné může být možné. Existují-li ale alternativní dimenze, v žádné jiné Andrés Iniesta famózní střelu pravděpodobně takto dokonale netrefil.

Pro rodáka z Fuentealbilly se jednalo o životní zásah dosavadní kariéry překonaný až brankou, kterou proti Nizozemsku pro Španělsko v roce 2010 v prodloužení rozhodl finále Mistrovství světa v Jihoafrické republice.
A Barcelona? Guardiolův tým nedal ve finále Ligy mistrů šanci Manchesteru United, triumfoval v La Lize, v Copa del Rey si vychutnal Bilbao a poprvé v klubových dějinách připsal treble. V roce 2008 pro blaugranas končila nezapomenutelná éra Franka Rijkaarda, ale zároveň začínala epocha Pepa Guardioly. Gól Andrése Iniesty proti Chelsea otevíral dveře nejúspěšnějšímu období klubových dějin.

 

 Video: Životní zásah Andrése Iniesty

Iniestův gól: komentář anglický komentář.

 

Iniestův gól: komentář Canal+.

 

Iniestův gól: komentář Onda Cero.

 

 Předchozí díly rubriky

Památné góly Barcelony proti Chelsea: Když kouzlil Ronaldinho

Památné góly Barcelony proti Chelsea: Sladká pomsta Samuela Eto'oa

Památné góly Barcelony proti Chelsea: Fotbalová samba v podání Ronaldinha

 

Zdoj: Ramesse
Foto: Reekwon, dailymail.co.uk, barcablaugranes.com

Komentáře

Ramesse

3
2018-03-12 11:19:42

Vidím to jako dnes. Seděl jsem na gauči, objímal polštář a byl jsem v takovém zvláštním rozpoložení, protože byl zápas utrpení a já si říkal, že vydržím až do konce, protože si to tento tým zaslouží.
A pak najednou z ničeho nic Iniesta vyrovnal. Běhal jsem po schodech neustále nahoru a dolů, objímal každého, koho jsem potkal, a neustále křičel "góóól" :-D Jak skvělé vzpomínky.

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.