V posledních letech se fotbal zaměřuje hlavně na fyzický aspekt a to tak moc, že se nyní těžko hledá zlepšení. Teď už jen vyšperkovat fotbalové IQ, že ano?

Xavi Hernández: „S tím naprosto souhlasím. Měli bychom se snažit zlepšit herní inteligenci a soustředit se na talent a jeho rozvíjení. To je práce trenérů. Nicméně v dnešní době je 60 procent času během tréninků věnováno fyzické části a pouze zbylých 40 procent té technické. Jinými slovy se ani minutu nezabývá intepretací hry. Nemůžete vběhnout na trávník jen s motivací, to nestačí. Ano, pomůže, když si budete říkat: 'Pojďme, vyhrajeme,' a tak dále, ale je to málo. Na myšlení se musí v budoucnu hodně pracovat.

Jakou cestou by se podle tebe měli trenéři vydat, aby zdokonalili tu mentální oblast?

Xavi Hernández: „Fotbal je sport, v němž musíte sledovat vaše okolí, abyste nalezli to nejlepší řešení. Pokud nemáte s ostatními žádný vztah, nevíte nic, a tudíž nemůžete ani nic změnit. Je třeba zachytit otázku časoprostoru. A pokud nemáte ponětí, o čem je řeč a nemyslíte na to, pak se situace komplikuje. Co dělá momentálně v tomto sportu největší rozdíl? Ano, talent. A co je to talent? Umění kontrolovat to, co dělám já a co ostatní, protože nehrajete pouze nohami, nýbrž i hlavou. Já například miluji Usaina Bolta. Bavíme se o výborném atletovi. Fyzicky mu nikdo nesahá ani po kotníky. Kdo běhá rychleji než on? No, nikdo. Nicméně se vší úctou k němu, na fotbalovém hřišti by rozdílový nikdy nebyl. Rychlost vám vítězství nezaručí.

Jakto?

Xavi Hernández: „Jelikož nelze nahradit duševní rychlost a herní inteligenci za fyzické schopnosti. To je prostě nemožné. (Xavi se zvedá a odchází za svým přítelem, Matíasem). Pokud vám teď předám míč a Matías se bude pohybovat ze strany na stranu, musíte se podívat, kde stojí nebo kam běží, než se rozhodnete co dělat. Jednoduché, ne? Pozorovat znamená ve fotbale vyhodnotit situaci tak, aby hráč učinil lepší rozhodnutí než v případě, kdyby se nerozhlédl. Když zvednete hlavu, jste v reflexi, aktivujete své neurony. Naopak když bych zakřičel: 'Nahraj mu balon a Matías ti ho vrátí,' už nepřemýšlíte. Jste pouze v mechanizaci.

Některá trénovací střediska věří, že opakování stejných věcí a postupů vede k dokonalosti...

Xavi Hernández: „V žádném případě nesouhlasím. Pokud vám kouč řekne: 'Xavi, přihraj Matíasovi, on to předá Javierovi, Javier Xavimu, Xavi zpátky Matíasovi,' a takhle neustále dokola... jakou to má pointu? Co si zlepšíte? Možná vaši techniku při nahrávání. Dobře, ale kdy tu aktivujeme mozek? Jsme zaseknuti na základních mechanických a fyzických principech. Při trénincích se po některých hráčích dokonce žádá, aby deset metrů běželi bez jakéhokoli odůvodnění. Ale kam? Proč? Běhat je správné, ale dělat to chytře je ještě lepší.

Snaží se alespoň fotbalisté pochopit, proč jim trenéři dávají tyto pokyny?

Xavi Hernández: „Já osobně jsem vždy měl tu vůli, lépe řečeno zvědavost, pochopit, co se na trávníku děje. 'Proč? Jak? Kde?' Tohle jsou otázky, na něž jsem se sebe pořád ptal a budu v tom pokračovat i jako manažer. Všichni nemáme stejné názory a myšlenky. Existují hráči, jež zkrátka nechápou, co se děje. Jednoduše proto, že nebyli vyškoleni, jak rozvíjet svůj talent a fotbalově myslet.

Ale Jean Piaget (švýcarský filozof či vědec; pozn. přek.) jednou řekl, že inteligence se nejvíce prokáže ve chvíli, kdy nemáme tušení co dělat...

Xavi Hernández: „Nelze nesouhlasit. Inteligence je schopnost reagovat na problém, s nímž jsme se ještě nikdy nesetkali. To platí nejen v životě, ale i ve fotbale. Například zápas Daniho Alvese na pravé straně na Santiagu Bernabéu byl spektakulární. Vždy máme ten dojem, že je všude. Patří mezi nejlepší hráče na své pozici. Ale hlavně nehraje nohami, nýbrž mozkem. Stejně jako Verratti. Není ani rychlý, ani vysoký, ovšem jednu věc nepostrádá: zdravý rozum. Kdyby ano, fotbal by hrát nemohl. Alespoň ne na takové úrovni.

Když jsi poprvé spatřil Andrése Iniestu v La Masii, říkal jsi všem: „Pokud tenhle kluk neuspěje, pak je hlupák“?

Xavi Hernández: „Iniesta? Bavíme se o zvláštním případu. Má jedinečný talent, jeho neúspěch byl zkrátka nemožný. V akademii působil ještě jeden takový Iniesta. Navždy si budu jeho jméno pamatovat: Mario Rosas. Když ho člověk monitoroval v 15 či 16 letech, pomyslel si: 'Ve chvíli, kdy se probojuje do prvního týmu, se fanoušci zblázní.' Byl něco mezi Messim a Laudrupem. Opravdu. Uměl oběma nohama, skvěle dribloval, byl soutěživý. Všichni mu předpovídali nadějnou budoucnost, ale on selhal. Dodnes netuším, jak se to stalo. Šokovalo mě to. Možná to nebral tak vážně nebo nebyl mentálně silný, to už nezjistíme. Dospívání je stěžejní životní etapa, vaše osobnost ještě není plně vybudována a můžete učinit hloupé chyby. Jste plný pochybností: 'Dokážu se vypořádat s tlakem v Barçe? Jsem dostatečně dobrý na LaLigu? Podívám se někdy do reprezentace?' Tohle se dá snadno vyřešit - stačí, když jste obklopeni lidmi, kteří vás podporují, rodinou, jež při vás stojí. V tomto ohledu jsem měl velké štěstí. Andrés to samé. Jsou tu však fotbalisté s komplikovaným životem, a jakmile vám rodina nepomáhá, jste na vše sami a s tím si ne každý umí poradit.

Dnes jsi sebejistý. Nicméně do doby, než jsi vyhrál nespočet trofejí s FC Barcelonou a národním výběrem Španělska, jsi měl spoustu pochybností. Jak se Ti podařilo změnit z hráče, jemuž téměř nikdo nevěřil, ve světovou ikonu?

Xavi Hernández: „Odložit tyto nejistoty pryč je jednou ze schopností, již musí ovládat každý fotbalista. Momentálně jsem 'ostřílený veterán', ale když se ohlédnu zpět, zjišťuji, že i situace, které jiní považují za problémové, mě něčemu naučili. V roce 2005, poté, co jsem se zranil, mi lidé často povídali: 'Ty jo, to tvé zranění mě mrzí.' Já odpovídal: 'Prosím tě, o čem to mluvíš?' Kdyby se to totiž nestalo, nikdy bych nepochopil, že se o sebe musím mnohem více starat. Ještě před tímto incidentem jsem například nikdy nenavštívil posilovnu. Chyběla mi jakákoli svalová hmota. Moje koleno si ale stěžovalo: 'Hele, pitomče, padej makat, jinak moc zápasů ve svém životě neodehraješ.' Byla to životní lekce. Víctor Valdés, Carles Puyol a já jsme na začátku hodně trpěli. Standard je v Barçe nastavený nesmírně vysoko.


Xavi Hernández a Andrés Iniesta držící trofej Copa del Rey

Jak to myslíš, že jste na začátku hodně trpěli?

Xavi Hernández: „Lidé z okolí mi říkali, že jsem 'rakovinou tohoto klubu', že nemám na to, abych za něj někdy nastupoval. Zdůrazňovali, že se mnou nikdy Ligu mistrů Barça nevyhraje, že já a Iniesta jsme nekompatibilní. Xavi a Iniesta společně na hřišti? To byla pouze představa 'snílků.' Takový nápad nepřipadal v úvahu, dokud nepřevzal tým Frank Rijkaard a Luis Aragonés. Právě oni do nás vložili svou důvěru. A my je nezklamali. Naštěstí se nám podařilo získat trofeje. Bez toho bychom byli mrtví. Takhle to ve fotbalovém byznysu funguje. Každý fotbalista by neměl zapomínat na to, že jakmile se stane profesionálem, bude vystaven světu. Médiím. Vtipné na tomto sportu je to, že si všichni myslí, že ho znají. Každý se považuje za přeborníka, ovšem jediné, co dělají, je, že kritizují, kritizují a zase kritizují. Proto by měl každý člověk mít jasnou představu a nápady. Pokud se vám něco nelíbí, musíte to racionálním způsobem odůvodnit.

Jsou tyto jasné představy důvodem, proč tě Diego Maradona nazývá „fotbalovým mistrem„?

Xavi Hernández: „To je pěkné, že ano? Když o vás takto mluví fotbalová ikona. Nicméně já nejsem žádným géniusem. Pouze studentem školy Johana Cruijffa a on shrnul tento sport v jedné větě: 'Fotbal by se měl hrát hlavou.' Musel jsem používat mozek, jinak bych to daleko nedotáhl. Nejsem Mbappé. Jak hraje on? Běží, předkopne si balon, obehraje ho... Nikdy jsem nebyl rychlý jako on, ale svým přemýšlením to kompenzuji. Dres FC Barcelony jsem začal oblékat v 11 letech a už od prvního dne jsem byl nucen rozumět všemu. Pokud si neuvědomujeme, co se na hřišti děje, nemůžeme se na něj postavit. Není to jen o nohách a míči, jak si někteří chybně myslí. Každý odraz, každá žádost otevírá nové možnosti. Proč chtějí trenéři, aby byl mezi námi volný prostor? Proč máme otevřít hru? Je to logické. Představte si, že mám balon a rád bych ho předal spoluhráči, jenže mezi námi dvěma stojí obránce, který se ho snaží vzít. Pokud je mezi mnou a mým kolegou dostatek prostoru, nemá soupeř šanci. Přemýšlím následovně: 'Když ke mně přiběhne, nahraji mu.' A bum, míč už je na druhé straně. Jakmile budeme stát ve stísněném prostoru, snadno ho ztratíme. Takhle to vysvětloval Cruijff. A když balon nemáme, co pak? No, vysuneme se a budeme rychle presovat. Proč? Abychom potlačili protivníka na jeho polovinu a donutili ho zmatkovat. Čím méně místa bude mít na kombinaci, tím se zmenší riziko, že se dostane k naší bráně. Co je fotbal? Je to sport založený na časoprostoru.

Co konkrétně musí začínající fotbalista udělat, aby sportu rozuměl?

Xavi Hernández: „Nejprve znát odpověď na otázku: 'Co mám dělat, když držím míč?' Najít si dostatek místa, abych měl čas na rozmyšlení a případný reflex, pokud se proti mně někdo rozeběhne. 'Co mám dělat, když ho nedržím?' Zúžit soupeřovi prostor, aby nedokázal najít řešení. Pokud to udělám správně, pak se v časoprostoru zasekne. Neví kudy kam. Má méně místa, aby se s míčem pohyboval, a tudíž méně času na přemýšlení. Teď jsem to rychle shrnul, ale při zápase je třeba kontrolovat i detaily. Když například obdržím balon u krajní lajny, pak se musím postavit tak, abych viděl na celé hřiště. Sledováním diváků nebo samotné čáry nic nevyřeším. Možná vám to přijde jako banální záležitost, avšak já stále pozoruji, jak to někteří dělají. Pořádně se rozhlédnout. O tom to je. Stačí jen, když se dostanu do pozice, abych vše viděl. Převezmu informace o prostoru a dostanu více času na přemýšlení. To dává smysl, nebo ne? I přesto preferují někteří hráči tu těžší cestu a raději řeší věci komplikovaně. Proč? Nechápu to. Když se budu dvacetkrát otáčet, ztratím drahocenný čas. A ten je ve fotbale setsakramentsky důležitý. Přicházet o čas ve fotbale je jako přicházet o zlato.

Jaká je Tvá největší přednost?

Xavi Hernández: „Jako každý jiný mám určitě něco vrozeného. Technicky na tom nejsem špatně, ale mou největší předností je duševní rychlost. Miluji 'rondo' (v češtině známé spíše jako bago; pozn. přek.). Všichni to považují za zahřívací cvičení, ale tak to není. Nesmí to být něco, co děláte, abyste se rozvičili. Má vás to něco naučit. Zlepšit váš reflex, techniku a vizi. Pomůže vám to chápat, jak a kam se postavit. V bagu se neotáčíte zády. Máte přehled o dění. Takže pracujete i na altruismu. Pokud předpokládáte, že po přihrávce bude váš spoluhráč ve složité situaci, nepřihrávejte mu. Koukněte se znovu, do druhé vlny. Buďte inteligentní, neztěžujte kolegům život.

Fotbal je dnes plný statistik...

Xavi Hernández: „Rozesmívá mě, jak hráče nutí oblékat si nejrůznější typy GPS. Když se totiž pak tito experti přes statistiky podívají na ta data, řeknou si: 'Xavi dnes rozdal 100 přihrávek, z nichž bylo 80 úspěšných.' Jenže to vám nepoví celý příběh. Jak může člověk, který sleduje pouze statistiky, tvrdit, že někdo odehrál dobrý nebo špatný zápas? Dnes bych mohl vkročit na hřiště, tisíckrát nahrát obráncům na jistotu a měl bych 100 procentní úspěšnost. Ale k čemu? Svým spoluhráčům jsem vůbec nepomohl. A mimo jiné... víte, jak tyto pasy zaznamenávají? Dle těchto čísel je každý balon, jejž adresát úspěšně převezme, brán jako dobrá přihrávka. Co když ale má okolo sebe pět protihráčů? V takovém případě je špatná, což vám však statistiky neřeknou. Někdy musíte riskovat a pokusit se o složitější pas. Lidé si občas myslí, že záložník má jedinou povinnost: neztratit míč. Zároveň by se ale měl ujistit, že ho neztratí spoluhráči. Hlavní rozdíl mezi nejlepšími týmy a těmi průměrnými spočívá v kvalitě přihrávek. Statistik se podívá na zápas Luky Modriće proti PSG a bude vám tvrdit, že předvedl otřesný výkon. Co, prosím? Ano, přišel několikrát o balon, avšak také ulehčil svým kolegům život. Pokud nechcete nést následky za ztrátu, dělejte to jako on nebo Iniesta - podržte míč, vbíhejte do volného prostoru a hledejte neobsazené spoluhráče. Když utkání započne, stojí na každé straně jedenáct mužů. Nicméně vždy se někdo volný najde. Ti, kteří tvrdí opak, lžou. Poslední dobou jsou fanoušci Manchesteru City nadšení ze hry jejich týmu. 'My hrajeme výborně!' Ano, hrajete, hlavně kvůli Pepu Guardiolovi. Bez taktických prvků je téměř nemožné zvítězit. Bez trenéra by se vše rozpadlo. Vypadalo by to jako škola bez učitele.

Někteří trenéři se také zabývají takovým řešením problémů, ale to tak, že je nutí více bránit.

Xavi Hernández: „Ano, většina to tak dělá. Vždy hledáte volného muže, ať už v obraně nebo v útoku. Guardiola se například snaží najít takové řešení, které dovolí týmu se rychle přesunout dopředu. Jiní považují za nejdůležitější prvek defenzívu, a tak se primárně pokouší zabránit soupeři dostat se k bráně. V tomto ohledu je nejlepší Diego Simeone.

Jakmile se řekne ofenzivní fotbal, okamžitě si lidé vybaví Tebe. Kdybych se Tě teď zeptal čistě na Tvůj názor, dokázal bys velebit i defenzivní styl hry?

Xavi Hernández: „Samozřejmě. Když dobře bráníte, taktéž jste 'fotbalovým virtuosem'. Tohle já naprosto respektuji. Co mě však nejvíce mrzí, je fakt, že obranné a fyzické aspekty hry se stávají podstatnější než ty útočné, tedy technika a samotný talent. V takové míře se brzy budeme u tohoto sportu nesmírně nudit.

Jsi si ale vědom toho, že některé diváky nebaví sledovat Barçu?

Xavi Hernández: „Ano a je to neskutečné. Který z těch mančaftů je ten nudný? Barça, anebo ten protivník? Někdy slýchávám: 'Jenže ta tvoje FC Barcelona není před bránou dostatečně nebezpečná.' Ale jak? Jak můžeme každou minutu ohrožovat bránu, když před malým vápnem stojí jedenáct mužů? Řeknu vám to: nemůžeme. Nelze to. V takových utkáních rozhodují detaily. Buďto brání daný celek perfektně a záleží jen na vás, zdali se vám ho podaří překvapit, či dělá chyby, jichž však musíte využít. Tým, který jde do zápasu s tím, že nějakým způsobem UBRÁNÍ výsledek, není tím se snahou hrát, ale tím, jenž to doslova odmítá. Když hráči odkopávají míče někam do zámezí nebo natahují čas... to vám snad nudné nepřijde? Za takové situace jsem se sám sebe jednou zeptal: 'Kde mám najít prostor? Žádný tu není!' Tudíž si ho musíte sami utvořit a to tak, že rychle posíláte míč ze strany na stranu, dopředu a dozadu, dokud se někde to místo neobjeví. Celý svůj život jsem ho hledal. Pořád jsem nad tím přemýšlel a o to více, když jsme zrovna hráli proti defenzivně laděnému soupeři. Dokonce jsem obdržel zajímavou přezdívku: holka z Vymítače ďábla (americký hororový film společnosti Warner Bros. Entertainment Inc. z roku 1973; pozn. přek.). Sice nezvládnu otočit svou hlavu o 360 stupňů jako ona, ovšem pamatuji si i zápasy, kdy jsem se během 90 minut obrátil nejméně pětsetkrát.

Norská studie tvrdí, že produkuješ 0,8 informace za vteřinu. Proč tak moc?

Xavi Hernández: „Můj mozek pracuje jako procesor - ukládá data. Otáčení hlavy mi k tomuto pomáhá. A nejen to. Dále je tato aktivita základem pro pochopení časoprostoru. Podívám se na spoluhráče a vidím, že je obsazený, takže nahlédnu jinam - otočím se. Za mnou nyní stojí obránce a říká si: 'Mění směr, a tak mu seberu balon. Nevidí mě.' Ale to není pravda. Já si ho všiml a to ve chvíli, kdy jsem sledoval svého kolegu, jak je obsazen. Viděl jsem jak jednoho protihráče, tak toho druhého, který běžel směrem ke mně. Tím se však uvolnil prostor, a já tak mohu přihrát tomu, kdo ještě před chvílí volný nebyl. Tím jsem našel prostor a řešení v průběhu několika sekund. Co dělá Messi? Proč je číslem 1 na světě a v historii a nikdo se mu nemůže vyrovnat? Protože má všechny vlastnosti, jež by měl dobrý fotbalista mít a zároveň je v nich nejlepší. Nepřihraje vám na náhodu. Nezbaví se míče nějakou hloupou cestou. On takové cesty ani nezná. Leo na sebe naláká pět protihráčů a v momentu, kdy to nejméně čekáte, nahraje. Vždy si pomyslím: 'Bože můj, on obehrál pět obránců, a utvořil tím prostor pro spoluhráče. Sakra, ten je neuvěřitelný.

To sice ano, nicméně ne každý má v týmu Messiho...

Xavi Hernández: „A ne každý obléká dres FC Barcelony. Barça se svou filozofií od ostatních týmů odlišuje, neboť hlavním úkolem trenérů je vás odmalička naučit u fotbalu přemýšlet. Když jsme se pak scházeli s reprezentací a bavili se o fotbale s těmi, kteří hráli za jiné kluby, zjišťovali jsme naše odlišnosti. Úplně stejné to bylo tehdy, kdy jsme někoho koupili. Když jsem poprvé viděl Érica Abidala, byl jsem zničený...


FC Barcelona oslavující trofej Ligy mistrů UEFA

Proč? Byl snad katastrofální?

Xavi Hernández: „Ne tak docela, ale rozhodně nedosahoval na potřebnou úroveň. Uplynula nějaká doba a on začal o fotbale přemýšlet, všímat si, ptát se na otázky, hledat řešení a tak dále. Díky této způsobilosti se rychle adaptovat se stal nejlepším levým obráncem na světě. Alespoň z mého pohledu. Abidal krásně ilustruje to, že s trpělivostí, sebereflexí a trochou stimulace se každý může výrazně zlepšit.

Proč se tedy nesnažíme podnítit více kreativity, jestliže je to tak snadné?

Xavi Hernández: „Jelikož máme tendenci věřit tomu, že je to nemožné. Není. Pokud se stanu koučem, což si také přeji, tohle budu po svých svěřencích vyžadovat. Držte míč. Kdy se na hřišti cítím nejklidněji? No, když máme balon. U trenéra to není jiné. Cruijff vždy říkal: 'Míč je jen jeden.' A měl pravdu. Nemusím bránit, nemusím běhat sem a tam, jakmile mám míč. Ve chvíli, kdy mi ho vezmou, bych jej měl získat co nejdříve zpět. Chci, aby držení míče dosahovalo na 99, klidně 100 procent. Lidé začínají s fotbalem kvůli míči, ne, aby běhali sem a tam. Existují dva typy manažerů: ti, kteří se s ním bojí hrát, protože neví, jak na to, a ti, kteří se strachují v momentě, kdy ho ztratí, poněvadž netuší, jak bez něj žít. Dva způsoby, každý jiný, oba vyžadují inteligenci. Někdo preferuje jeden, s tím, že se druhý doučí, jiný zase naopak. Tak a teď mi, prosím, dejte míč!

Je to opravdu tak těžké být na trávníku bez něj?

Xavi Hernández: „Bez míče se bojím, že si zápas neužiji. Museli byste hrát s Iniestou, abyste pochopili, co znamená požitek, vyměnit si přihrávky s Messim, abyste mi rozuměli: bum, bum, bum. V rapidní rychlosti. A Leo a Andrés přišli. A pak Sergio Busquets. Během pěti vteřin jsme si šestkrát nahráli. A ne proto, abychom útočili, nýbrž kvůli požitku.


Slavící Lionel Messi, Andrés Iniesta a Xavi Hernández

I bez Tebe v tom Messi a Iniesta pokračují. Jsou dva metry od sebe a neustále si předávají balon. Když vynecháme požitek, proč to dělají?

Xavi Hernández: „Aby nalákali soupeře. Svým kolegům často říkám: 'Pojďme tady k lajně a vyměníme si pár přihrávek.' A už to zase jede: bum, bum, bum. I když vedeme 2:0 nebo více... baví nás to.

V podstatě vás tedy baví ponižovat vašeho soka. Chápu to správně?

Xavi Hernández: „Ne, to vůbec ne. Pokud se držíme blízko u sebe a přihráváme si na krátkou vzdálenost, je to proto, že na to máme prostor. Což znamená, že na nás soupeř čeká před svým velkým vápnem. Jak jsem již zdůrazňoval, fotbalistou se člověk stává proto, že ho baví kopat do míče. Ne, aby běhal. A pokud prohrává, chce ho více než kdy jindy. Abyste srovnali či otočili zápas, potřebujete ho. Sám do té brány nespadne. Jenže my jim ho jen tak nedarujeme. Dokud proti nám nevystoupí, nejsme nuceni si přestat nahrávat. Klidně tam můžeme být až do závěrečného hvizdu, proč ne? Když naopak prohráváme my, pokouší se třeba Messi najít volno a donutit obránce, aby s ním běhali. Tím vytvoří prostor pro jiné. Někdy to nefunguje, a tak si běží pro pas sám.

Takže tu je něco mechanického...

Xavi Hernández: „Opakovat nějakou věc pořád dokola je užitečné jen v případě, že rozumím, proč tak činím. Celou svou kariéru dostávám balon z obrany a koukám, komu ho předat, jak se dostat dopředu. Pak vidím, že vpravo stojí tři protihráči a vedle nich další dva, takže ho pošlu doleva. Při sledování fotbalu v televizi si občas říkám: 'Ti ale útočí špatně. Veprostřed je úplné volno a oni se pořád zdržují na krajích.' Nebo naopak. 'Proč jsme na pravém křídle, kde je pět obránců, jestliže je na levém jeden?!' Tohle bych si v zápase řekl já a ihned se snažil přesunout. Když jsem byl v týmu s Danim Alvesem a Messim, útočili jsme převážně v přesile. Tři na jednoho - výborně. Tři na dva - skvěle. Tři na tři - dobře. To je maximum. Dále jsme nešli. Jakmile jste v oslabení, musíte hledat jinou cestu.

Zmínil jsi sledování fotbalu v televizi. Dokážeš i přes nejrůznější úhly kamery rozlišit tato pojetí časoprostoru?

Xavi Hernández: „Pokud sleduji zápas, tak detailně. V momentě, kdy na mě někdo promluví, odpovídám: 'Ticho buď, soustředím se! Koukat na fotbalový mač je stejné jako na film. Pokud mě vyrušíš, nebudu vědět, co se mezi hráči odehrálo. Promluv na mne, až bude přerušení hry. Nebuď jako moje žena: Xavi, tohle já neznám.' Mlčím a jen pozoruji. Vstřebávám vše, co se děje v poli. Na tu nejvyšší úroveň jsem se dostal především díky své mysli. Nejsem Messi. Nezvládnu obehrát čtyři obránce a ani se u toho nezpotit jako on.

Možná, že Tě to jen nikdy nenaučili.

Xavi Hernández: „Tohle se naučit nedá. Když nejste ani rychlí, ani dovední, musíte si to vynahradit jinak. Při orientované kontrole dokážu vymazat soupeře, jinak? Viděli jste mě někdy dělat nějaké neuvěřitelné kličky? Ne, nikdy.

Proč?

Xavi Hernández: „Protože se necítím dobře, když je dělám. Ta orientace vymizí. Takový já nejsem a nikdy nebudu. Já se cítím skvěle, když jsem centrem převahy; dominance. Dejte mi míč a já Vám zaručuji, že ho neztratím. Neboť přemýšlím a všímám si. Na tomhle jsem makal celých těch 30 let. Tohle mám zapsáno ve svém DNA.

Kromě všeho, co jsi se naučil v La Masii a během sledování zápasů v televizi, také rád sbíráš houby. Jak Ti tato aktivita pomáhá v osobním či fotbalovém životě?

Xavi Hernández: „Jsou zde věci, které dělám pořád dokola - jsem jimi posedlý. Když třeba vstoupím do kuchyně či nějaké restaurace, vše analyzuji. Dívám se, kde a jak jsou židle a stoly umístěny a až potom si sednu. Rád vidím na celou místnost. Dělám to reflexivně, v dané chvíli si to ani neuvědomuji, ale musí to tak být. Protože potřebuji mít kontrolu, vědět, co se okolo mne děje. Nesnáším překvapení. Organizace je pro mě důležitá. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy zapomněl něco udělat. I ve dnech, kdy toho mám spoustu na práci, se mi z hlavy nic nevytratí. Nepotřebuji žádné upomínky. Mozek to udělá sám.

Slyšel jsem, že jsi velmi dobrý v Tetrisu (legendární videohra od ruského vývojáře Alexeje Pažitnova; pozn. přek.). Je to pravda?

Xavi Hernández: „To si pište, že ano. Býval jsem v něm šampion. 'Jak to stíháš?' se mě často lidé ptali. 'No, jsem to přeci já!' zněla má odpověď. Nic jiného jsem na Game Boyi (jedna z prvních kapesních konzolí na světě od japonské společnosti Nintendo; pozn. přek.) nehrál. Jedná se o hru, která není skoro vůbec akční; pro mnohé nudná. Moc se toho v ní neděje, vaším úkolem je vměstnat díly tak, aby do sebe zapadly a předpokládat, jaké vám spadnou. Tetris vám zlepší vaše kognitivní schopnosti. Někdy máte více volného místa, a tudíž více času na rozhodování. Je to vlastně jako fotbal. Také otázka časoprostoru. Všichni, kdo hráli Tetris, mi budou rozumět. Nelze konat prvoplánově. Každý krok si musíte detailně promyslet, jako ve fotbale.

Jako fotbal, ano? Takže i na hřišti vidíš dílky, které do sebe musí zapadnout, jinak se vše rozpadne, nebo je to snad jiné?

Xavi Hernández: „Jiné. Při zápase kalkuluji vzdálenosti, monitoruji linie. Dokonce se snažím opravovat spoluhráče, pomohu jim, a tak zároveň i sobě. 'Proč stojíš dva metry ode mne? Běž o dalších třicet dál!' Nejšťastnější jsem ve chvíli, kdy jsou všichni a všechno v pohybu. Miluji to. Otevírá to vícero možností, přihrávek. Poté, co přijmu informaci, mi mozek pošle signál: 'Teď nahraj!' Učiní tak ve chvíli, kdy jsou všechny prostorotemporální faktory na svém místě. A to je většinou u klíčových přihrávek.

Unai Emery (trenér Paris Saint-Germain; pozn. přek.) jednou podotkl, že chce, aby byli jeho svěřenci chytřejší než on sám. Jak si poradit se skvadrou, jež nevidí fotbal stejně jako ty?

Xavi Hernández: „Budu se snažit jim předat své myšlenky, naučit je to, co umím, a změnit jejich názor nebo ten můj alespoň respektovat. Ujistím se, že stimuluji talent. Nehodlám, samozřejmě, ignorovat fyzický aspekt hry jako vytrvalost, sílu či agresi, ale budu vyžadovat, aby obránci nestrávili zápas jen bráněním, nýbrž i rozehrávkou - vysunout se dopředu a zapojit se do hry. Zeptejte se Javiera Mascherana, jak to vypadalo, když dorazil. Musel se adaptovat. Byl chytrý jako Abidal a jako dnes Samuel Umtiti, který je momentálně nejlepším obráncem na světě, že ano? A víte proč? Protože jen nebrání, ale rozesílá přihrávky, uklidňuje situaci, předpovídá, soustředí se a hlavně myslí. V Lyonu měl za úkol vzít útočníkovi míč a poslat ho středopolaři. V Barçe ne. Tu je to jinak. Když máme balon, stávají se oba stopeři záložníky a oba krajní obránci křídelníky. Defenzivní štít se stává tradiční osmičkou či desítkou (záložník hrající na pozici Iniesty s podobným stylem hry; pozn. přek.), útočníci se naopak stahují a pomáhají s kontinuitou hry či provádějí náběhy a otevírají nové možnosti.

A co Ousmane Dembélé?

Xavi Hernández: „Potřebuje čas. FC Barcelona je pro fotbalistu závěrečnou zkouškou. Přirovnal bych to k magisterskému titulu. Ne každý ho může mít a ne každý může hrát za Barçu. Zde musíte dělat věci třikrát přesněji, třikrát lépe. Fotbal se hraje na třiceti metrech, málokdy na více. Dembélé je velmi talentovaný, rychlý a kompetentní, nicméně tady nebude mít 10 sekund na rozmyšlenou a bulváry jako v Rennes či Dortmundu. Méně místa, méně času.

Co má tedy dělat?

Xavi Hernández: „Naučit se rychleji přemýšlet, uvažovat pod tlakem. Vše v tísicinách sekundy. Nyní uvidíme, jestli na to má, zdali má správnou mentalitu. Měl by si každé ráno před zrcadlem opakovat: 'Teď jsem hráč FC Barcelony!' Musíte být duševně silní, přesvědčeni, že to dokážete a dělat pro to všechno. Existují fotbalisté, kteří v tomto klubu působili patnáct let a to proto, že měli charakter. Pak jsou tu ti výborní a talentovaní, jež to neustáli, jelikož se nedokázali vypořádat s presem. Na tréninku jste si říkali: 'Ty jo, ti jsou ale dobří! Budou legendami.' Jenže ne. Vstoupili na hřiště, začali se jim klepat nohy, zvýšil se jim tlak a míč vlastně ani nechtěli. Přitom na tréninku obehráli pět hráčů a zakončili do šibenice. Pak člověka napadne: 'Co se s nimi proboha stalo?'

Bavíme se o takzvaném „scénickém strachu„, o němž hovořil Jorge Valdano (bývalý argentinský fotbalista; pozn. přek.)?

Xavi Hernández: „Přesně tak. Mentální síla stabilizuje výkony. To z vás dělá lepší a silnější hráče. Když hřiště 'hoří', Marcelo, Sergio Ramos či Modrić se neschovávají. Naopak. Právě v těchto chvílích nejvíce září. Co udělal Lucas Vázquez proti PSG? Vběhl na trávník s tím, že vyhraje za každou cenu. Jako raketová střela. Dokonce si vzal na starost Kimpembeho. Neutíkal před ním. Pak si někteří pomyslí: 'Co dělá? Je snad blázen? Proč od něj neodběhne?' Nemusí. Je totiž duševně silný.

Oblékal jsi dres FC Barcelony, již reprezentuje velice specifická filozofie. Zároveň jsi ale spolupracoval s mnoha zahraničními fotbalisty. Myslíš si, že jsou zde různé formy inteligence, co se sportu týče?

Xavi Hernández: „Jak jsem říkal, důležitý je charakter, s národností to nemá nic společného. Samozřejmě, že Brazilec a Němec se dívají na fotbal trochu jinak. Němci jsou jako mašiny, zatímco Brazilci jsou hraví. Když vidíte Daniho Alvese, Marcela či Neymara, máte občas pocit, že si kopou někde na ulici, bez jakéhokoli tlaku.


Xavi Hernández a Dani Alves

Diego Godín, stoper Atlética Madrid, uvedl, že má tak velkou odpovědnost, že si to na hřišti ani neužívá. Rozumíš mu?

Xavi Hernández: „Když jste zvyklí brát vinu na sebe a cítíte, že máte tuto odpovědnost, trpíte více. Tímhle jsem procházel na začátku své kariéry. Vše chcete dělat správně, donutit ostatní, aby vás respektovali. Toužíte po úspěchu, takže nejdete, logicky, na hřiště vtipkovat. Ale i tak, každý člověk by si měl fotbal aspoň trochu užívat. Bez toho to nelze.

Myslíš si, že Godín odkopává míče pryč z toho důvodu, aby se vyhnul tlaku nebo ho to prostě baví?

Xavi Hernández: „Godín je mimořádným obráncem. Nedělá to proto, že ho to baví. Já nejsem stoper a v Atléticu jsem nikdy nehrál, takže nevím proč. Jsem si však téměř jistý, že to nedělá pro své potěšení, žádné v tom není. Udělat to v 93. minutě? Klidně, nikomu v tom nebráním. Ovšem v 60. či 70.? Jaké je opodstatnění? Pointa? I za stavu 1:0 proti lepšímu soupeři musí tým hledat řešení. Zakopávaní míčů je intelektuální prohra. 'To fakt nemohu udělat nic jiného?' Když seberete soupeřovi balon a znovu ho ztratíte, tak je to, jako byste mu ho ani nevzali. Proč předat kontrolu protivníkovi? To nedělejte. Nikdy. Vyhledávejte prostor, přihrajte si, driblujte, získejte autové vhazování tak, že nakopnete míč do protihráče, cokoli. Jen míč neodkopávejte do zámezí. Jak jsem zmínil, každý máme odpovědnost. Má odpovědnost je ujistit se, aby nikdo z mého týmu neodkopl balon a abychom měli kontrolu nad zápasem.

Co cítíš, když učiníš špatné rozhodnutí?

Jako by mé srdce padalo z mého těla.

 

Zdroj: sofoot.com
Foto: skysports.com, zimbio.com, soccerladuma.co.za, india.com

Komentáře

gabo7

1
2018-05-15 17:13:26

To jsem si početl,skvěle, měl by i Valverde a poučit se, nebo nejlíp přenechat post Xavimu. (Piaget byl švýcarský pedagog)

gabo7

8
2018-05-15 17:15:59

Ještě dodám, ze tohle by si měli všichni kolem fotbalu číst pred spaním !

Snoop

9
2018-05-15 23:32:25

Zase nesmyslná kritika Valverdeho. Dospějte konečně.

Jhonys

6
2018-05-16 00:11:34

hlavně kdyby alespoň vycházel z reálných základů... Xavi stále hraje, teprve začal s trenérskými kurzy, ale Valverde mu už má přenechávat místo :D :D

citizen98

2
2018-05-16 00:36:18

Kopou do něj pod každým článkem... Nejlepší bude je ignorovat.

Martin777

top komentář
20
2018-05-15 17:43:00

Naprosto nádherný článek!

Meyen

top komentář
14
2018-05-15 18:09:35

Díky. :)

Luvak

8
2018-05-15 23:03:48

No musím uznat,že moc hezké počteníčko.Dobrá práce.

Kuba05

top komentář
11
2018-05-15 23:31:28

Super článek. Uplně čumim jak Xavi přemýšlí o fotbale. Je to genius. MUSÍ NÁS TRÉNOVAT.

Kuba05

7
2018-05-15 23:35:13

Kdyby aspoň z padesati procent takto přemýšleli trenéři v české lize.

Mejra

6
2018-05-16 10:57:07

spis pri vychove hracu v lize uz nic moc nenapravis kdyz ti z juniorky lezou kopyta nauceny hrat jen o vysledek bojici se neco zkusit aby nic nezkazili.......

Tominko12

top komentář
10
2018-05-16 10:57:49

"Během pěti vteřin jsme si šestkrát nahráli. A ne proto, abychom útočili, nýbrž kvůli požitku." Presne toto vystihovalo Barcu a zálohu Iniesta-Busquets-Xavi + Leo. inak skvelé čítanie, díky :)

Pajinos

6
2018-05-16 15:27:32

tak aspoň už vím, co si budu zítra číst na svých cestách na letiště, abych mohl Meyenovi svou pochvalu sdělit osobně :D ale z útržků, co jsem četl už při překládání, to vypadá na velmi poutavé čtení (až se možná ani nedostane na knihu o Cruyffovi, kterou si beru s sebou :D)

Mejra

3
2018-05-16 15:57:12

hlavne si to borci poradne uzijte a snad vas neceka to co predvedli v levante

Pajinos

7
2018-05-16 16:12:25

díky a ani to nepřivolávej - jinak bych snad vstal a odešel :D naštěstí tam je pozápasový program, tak vydržíme :) ale nakonec to vyšlo špičkově - v poledne jdeme na béčko na Mini, ve čtyři na ženy do Ciutat Esportiva (nakonec jim nalosovali čtvrtfinále Copy právě s Levante) a večer hlavní hřeb na Camp Nou předtím, než jej začnou rekonstruovat (s tím, že v sobotu máme ještě návštěvu stadionu a muzea + házenou)

Mejra

5
2018-05-16 16:16:07

tak to vyslo nakonec dokonale to bude krasnej den dovezte mi natasu vyzvednu si ji jak pojedu na jednani do ostravy:D

Martin777

2
2018-05-16 18:56:03

tu knihu o Cruyffovi myslíš jakou? Já mám vyhlídnutou tuhle moc se na ni těším:
https://knihy.abz.cz/...

Pajinos

3
2018-05-17 06:53:31

přesně tuhle mám rozečtenou, zatím velmi poutavé čtení - a to říká někdo, kdo knížku jinak používá na lisování předmětů nebo jako zarážku na dveře :D vypráví to z první osoby a ten příběh je hodně zajímavý (zatím jsem stále v dobách, kdy válel za Ajax)

Gazdo

1
2018-05-17 19:36:00

Tu mam za sebou a do polovice velmi dobra kniha potom ma zacala trochu nudit a az ku koncu ma zacala trosku bavit zas ale kazdopadne odporucam ;)

ximpp

3
2018-05-17 11:36:31

Xavi byl prostě jen jeden, pro mě je to pořád hráč, jehož orientaci na hřišti jsem nepochopil a po tomto rozhovoru už vím, že ani nepochopím, jeho vnímání nejen fotbalu, ale i celého vesmíru je ojedinělé, on je prostě génius. Musím si dnes pustit nějaký zápas ještě se Xavim,Iniestou, Messi,Puyolem,Piquém(a Alvésem). :-(
Co mi doporučíte chlapi?

Mejra

2
2018-05-17 11:40:21

za me vyhra 6:2 v Madridu

ximpp

2
2018-05-17 12:41:18

Ten mám samozřejmě zkouknutý mockrát, bral bych klidně nějaký dobrý tip na ligu i domácí pohár, samozřejmě s odpovídajícím soupeřem z první poloviny tabulky.
Díky.

Jhonys

3
2018-05-17 13:46:40

5:0 s Madridem. I když nevím, jestli to je odpovídající soupeř.. :D

ximpp

2
2018-05-17 15:36:49

:D , toto mám samozřejmě taky sjeté, to byl pěkný zápas.

Snoop

3
2018-05-17 16:04:18

Skvělý článek, už se nemůžu dočkat časů budoucích s Xavim jako trenérem Barcelony. A Piquem jako prezidentem. :-D

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.