Sergi Samper na počátku března rozvázal smlouvu s Barcelonou a připojil se k týmu Vissel Kobe v Japonsku. Krátce po svém debutu pak poskytl rozhovor deníku Marca, ve kterém vysvětlil svou motivaci k odchodu z Katalánska, budoucí plány či také popsal, jaké to je znovu hrát fotbal. Samper se ve Vissel Kobe přidal ke dvěma barcelonským legendám, k Andrési Iniestovi a Davidu Villovi, přičemž právě španělský útočník je v klubu taky nováčkem - v Japonsku hraje teprve od prosince minulého roku. V současnosti 24letý Samper vedl rozhovor s novinářem Ramirem Aldunatem a vy si nyní můžete přečíst jeho přepis.

Jaký je nový život v Japonsku?

„Není to špatné. Pravdou je, že jsem velmi šťastný, že se tohle všechno děje. Je to drastická změna a vždycky bude nějaký strach, nicméně chovají se ke mně až působivě dobře, takže adaptace je snesitelná.”

Jak ses cítil, když jsi debutoval za Kobe?

„Hrál jsem pár minut, nehrál jsem totiž hodně měsíců. Byl to dobrý pocit - krůček po krůčku budu hrát stále víc. Sice se nám nepodařilo vyhrát, ale já jsem šťastný, že se opět cítím jako fotbalista a cítím se na hřišti potřebně.”

Je to velká změna oproti evropskému fotbalu?

„Samozřejmě tady jsou rozdíly. Také mentální, nicméně v konečném důsledku máme španělský trenérský tým, který se snaží implementovat podobný styl (jakým se hraje v Evropě, pozn. red.). Hrajeme odzadu. To, že je tady Iniesta a Villa, mi hodně pomáhá.”

Takhle s odstupem je možné říci, že je působivé, jak tě fanoušci již přijali za svého.

„Ano, cítím se tady velmi oblíben. Právě jsem tady přišel, ale už se ke mně chovají honosně. Nemůžu se dočkat, až jim splatím tu důvěru, kterou do mě vkládají.”

Jak probíhal proces rozhodování, že přestoupíš?

„Kdybyste mi před nějakou dobou řekl, že budu hrát v Japonsku, nevěřil bych. Byla to shoda několika věcí. Bylo obtížné v Barceloně hrát a tak jsem volal Andrésovi, aby mě přesvědčil o tomto projektu. Mikitami (majitel týmu, Hiroshi Mikitami, pozn. red.) pak přišel ke mně domů všechno mi vysvětlil. Chtěli mě, počítali se mnou a já se cítil opět jako potřebný. Bylo to těžké rozhodnutí a chápu, že jsou takoví lidé, kteří ten přestup nepochopili. Nicméně momentálně jsem spokojen.”

Chápu, že jsi hovořil s Iniestou, ale nejsem si jistý o Villovi. Co ti říkali?

„S Villou to bylo velmi podobné, sice když hrával za první tým, já byl v Juvenilu, ale teď už ho znám a je to dobrý člověk. Pomáhá mi. Andrés mi vysvětlovat projekt: to, jak by si představoval, jak by klub měl vypadat, o stylu hry, o městě a o tom, že se tady budu cítit pohodlně a budu si moci znovu užívat fotbal.”

Chápu, že Gearard Piqué v tom měl taky svoji roli...

„Ano. První zprávy o tom, že se o mě Kobe zajímá, přišly od Piquého. Jeden den po tréninku mi řekl, že si musíme promluvit: Volal mi Mikitani a ptal se mě, jaký jsi jako osobnost, řekl Piqué. Pak mi volal Andrés a i další lidi z klubu.”

Co jsi očekával, že tam najdeš?

„Myslel jsem si, že to bude skvělý zážitek. Hlavně, že se budu cítit zase důležitý, ceněný.. Chystám si to sám užít a uvidíme, co bude v budoucnu. Prioritou je, abych si užíval fotbal. Věřím, že mám zde okolo mě pozitivní prostředí, a že je to skvělé místo pro to, abych si opět užíval fotbal.”

Je to jen taková zastávka na dlouhé trase?

„Možná, ale momentálně to nevím. Nevíte, co se vám v životě přihodí. Nechal jsem si dveře otevřené. Mým snem vždy bylo uspět v Barceloně, což se nepovedlo, takže momentálně se pokusím uspět ve fotbale obecně - ať už v Japonsku, či kdekoliv jinde. Důležité je, abych byl šťastný.”

Nemáš ten pocit, že jsi v Evropě nechal rozdělanou práci?

„V posledních letech věci nešly tak, jak jsem si představoval, nicméně je to takové, jaké to je. V konečném důsledku takové momenty ve fotbale prostě máte, stejně jako v životě. Neohlížím se zpátky, je to takové, jaké to je - musím to akceptovat a posunout se dál. Jsem mladý, stále mám ve své kariéře ještě dlouhou cestu před sebou.”

I přes tvůj věk jsi poznal i odvrácenou tvář fotbalu - zranění, sestupy, hostování... Jak ses s tím vypořádal?

„Je to hned několik okolností. Nejsou to pouze zranění, s kterými se bylo těžké vypořádat. Když se dennodenně necítíte jako součást týmu, nutí vás to vážit si různých maličkostí. Nyní se cítím být důležitým. Jsou tady také samozřejmě hostování... mnoho trenérů se změnilo: měl jsem jich až 10 během dvou let. Je to nepříjemné, že věci nevyšly tak, jak jsem chtěl.”

Nezačal jsi uvažovat o tom, že přinášíš smůlu?

„Zase tolik těch zranění nebylo. Je sice pravdou, že v Las Palmas jsem měl svalové zranění a jedno vážné s mým kotníkem. Je to nepříjemné. Když si projdete takovými věcmi, tak pátráte po důvodu. Je těžké je popsat, nejlepší je to prostě přijmout - nemáte jinou možnost. Stává se to mnoha hráčům. Je také těžké projít těmito souvislostmi, když celu dobu nehrajete. Dokonce ještě více v této fázi kariéry, kdy v podstatě se vším začínáte.”

Co ses naučil, když jsi byl mimo Barcelonu?

„K Barceloně jsem se připojil, když mi bylo 6 a byl jsem vytrénovaný v konkrétním stylu hry - vždy začínat od vlastní branky a hrát pozičně. Když jste v klubu 16 let a musíte jít jinam, kde je jiný trenér a odlišný styl, je těžké se adaptovat. Učíte se věci, které jste nikdy nezažili a máte přitom nevýhodu oproti vašim spoluhráčům, kteří jsou na daný styl zvyklí. Hodně se naučíte taktické, fyzické a lstivé podobě fotbalu, který v Barceloně není uznáván.”

Ty jsi prošel mládežnickou akademií Barcelony - pomáhá to nějak, nebo to činí věci těžšími?

„Já nevím. V konečném důsledku jsem měl, naštěstí, za sebou svou rodinu, která mě vždy držela nohama na zemi a já si tak vedl dobře. Někdy máte velký mediální tlak, jste lidem na očích a není lehké se s tím vypořádat. Nevím, jestli mi to pomohlo, nebo mi to uškodilo. Naštěstí jsem si splnil svůj sen hrát za první tým Barcelony, což pro mě bylo neuvěřitelné a nezapomenutelné.”

Co můžeme od Sampera očekávat v budoucnosti?

„Věřím, že toho mám ještě hodně co ukázat, čehož jsem doposud zatím nebyl schopen. Tolik toužím po tom, abych si to mohl znovu užívat. Mám v sebe velkou důvěru a myslím si, že se dokážu vrátit na tu vysokou úroveň. Uvidíme, jak moc se mi to podaří.”

Zdroj: marca.com
Foto: 
japantimes.co.jp

Komentáře

jorge78

1
2019-04-17 07:58:51

Přeji mu jen to nejlepší, ale stejně si myslím, že mohl dosahnout daleko více.

Pajinos

0
2019-04-17 17:16:14

mohl, ale měl smůlu na zranění a u nás se už přivedli mezitím jiní ... je to škoda, ale život jde dál a třeba se ještě někdy vrátí :)

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.