Ivan Rakitić

 

Vizitka hráče

Celé jméno: Ivan Rakitić
Datum narození: 10. března 1988 (28 let)
Místo narození: Möhlin, Švýcarsko
Národnost: chorvatská, švýcarská
Výška: 184 centimetrů
Pozice: střední záložník
Silnější noha: pravá
Číslo dresu: # 4
V klubu od: 1. července 2014
Smlouva do: 30. června 2019
Agent: SPORTFRONT GmbH
Oděvní sponzor: adidas

 

Životopis

Ivan Rakitić se narodil 10. března 1988 v městečku Möhlin, nacházejícím se ve švýcarském kantonu Aargau, chorvatským rodičům. Jeho otec Luka je společně se svou rodinou původně z vesničky Sikirevci, nacházející se právě v Chorvatsku. Matka má pak kořeny v bosenském městě Žepče, je tedy bosenská Chorvatka. Má jednoho staršího bratra, Dejana, jehož jméno nalezneme na hráčově pravé paži. Společně s otcem byli oba aktivními fotbalisty a s takovým zázemí tedy není překvapením, že se Rakitić zajímal o stejnou životní cestu, a to už od raného věku, kdy si teprve plnil základní školní docházku. Jakmile ji dokončil, začal se soustředit na svou sportovní kariéru, až si jej v 16 letech všimli přední evropští scouti, kteří obdivovali jeho mladý potenciál. Sám hráč se však se svou rodinou rozhodl zůstat v Basileji, kde dal přednost častějším startům v nižší lize. Své dětství strávil a první fotbalové krůčky tedy udělal ve Švýcarsku.

Po krátkém čase v juniorských výběrech si Rakitić připsal svůj soutěžní debut za áčko 29. září roku 2005 v utkání tehdejšího Poháru UEFA (dnešní Evropské ligy UEFA) proti Široki Brijegu. V lize si odbyl premiéru až 15. dubna dalšího roku v duelu s Neuchâtelem Xamax. Ačkoliv se jednalo o jediné dva zápasy, které si ve své první sezóně v kádru prvního týmu Basileje, založené stejným člověkem jako Barcelonu, odbyl, v té nadcházející už byl stabilním členem se 33 starty ve Swiss Super League a 11 brankami v nich vstřelenými. K tomu si pak připsal 9 zápasů v rámci Poháru UEFA a nakonec z toho byla cena pro nejlepšího mladého hráče švýcarské nejvyšší soutěže v ročníku 2006/07. Za svou úchvatnou trefu v utkání proti St. Gallenu si k tomu vysloužil trofej za švýcarský gól roku a rovněž byl u triumfu v národním poháru.

Po úchvatném představení kolem něj znovu začaly kroužit evropské velkokluby, mezi nimiž nakonec zvítězilo německé FC Schalke 04. To poslalo do Švýcarska 5 milionů eur a 22. června 2007 se Rakitić stal jeho hráčem. Debutový start zaznamenal 21. července téže roku v zápase posledního ročníku ligového poháru proti Karlsuhe. V rámci dnes již neexistujícího DFB-Ligapokalu si pak Ivan zahrál zbylé dva zápasy a Die Königsblau se stali finalisty. Dne 5. srpna si pak v klání s Eintrachtem Trier v prvním kole DFB-Pokalu (německého národního poháru) připsal první branku a podílel se tak na venkovní výhře 9:0. O pět dní později jej tehdejší kouč celku z Gelsenkirchenu, Mirko Slomka, poslal jako náhradníka do úvodního klání s úřadujícím mistrem ze Stuttgartu, které skončilo remízou 2:2. Po pouhých sedmi minutách na hřišti právě nadějný Chorvat vstřelil onu rozhodující branku, která pro něj byla první v Bundeslize.

Dojem na sobě zanechal hned 15. září, když dal jediný gól Schalke v zápase s Bayernem Mnichov, který skončil 1:1. O tři dny později si Rakitić zahrál vůbec poprvé Ligu mistrů, a to v utkání proti Valencii. Netopýři sice vyhráli 1:0, nicméně talentovaný záložník si zahrál v celkem 7 duelech tehdejšího ročníku nejprestižnějšího klubového turnaje v Evropě a hlavně v domácím měření sil s londýnskou Chelsea ve skupinové fázi byl hodně vidět. Počet startů mohl navíc být ještě větší, kdyby nebyl se svým tehdejším spoluhráčem Mladenem Krstajićem spatřen v nočním klubu v ten samý den, ve který nešli na trénink. Proti Rosenborgu Trondheim si tak nezahrál. Následně však pomohl k historickému postupu do čtvrtfinále přes Porto, které Němci porazili až po penaltách. To si však Rakitić nezahrál kvůli zranění kotníku, které jej vyřadilo na měsíc. Schalke pak bylo vyřazeno Barcelonou.

Po svém návratu se objevil ve výborném formě a na výhře 3:0 nad Bochumí se podílel gólem a dvěma asistencemi. Díky zisku tří bodů Schalke skončilo třetí a v dalším roce si opět zahrálo UEFA Champions League. Skvělým výkonem se blýskl i v dalším kole, kde na modrobílé čekal Eintracht Frankfurt a v němž nahrával již jmenovanému Krstajići na jediný gól. Celkem pak ve 29 zápasech dal Rakitić 3 góly a 10 asistencí. Nadcházející ročník začal pro Chorvata také dobře, když nahrával na 2 ze 3 zásahů v mači s Hannoverem.

V zimním přestupovém období sezóny 2010/11, přesněji 28. ledna, podepsal smlouvu se Sevillou, které se na 4 a půl roku upsal za 2 a půl milionu eur. Okamžitě po svém příchodu zamířil Rakitić do úvodní jedenáctky a premiéru si zahrál už 6. února v klání s Málagou. V dalším utkání, proti Racingu de Santander, si dal vlastní gól, avšak v následujícím kole vyrovnal tuto nelichotivou bilanci prvním zásahem v dresu Los Nervionenses a to do sítě Hérculesu. Kvůli zlomené noze pak zmeškal poslední 4 zápasy sezóny a na začátku odstavce zmíněný ročník zakončil se 13 zápasy, ve kterých byl pokaždé členem základní sestavy.

I v nadcházející sezóně byl důležitým členem A-týmu a díky změnám na trenérském postu došlo ke změně i na pozici na hřišti. Marcelino, jehož posléze nahradil Míchel, začal Rakitiće stavět jako defenzivního záložníka, na rozdíl od Gregoria Manzana, který blonďatého plejera stavěl do více ofenzivní role. Ročník s ozančením 2011/12 zakončil s 39 starty, 6 asistencemi a jedinou brankou, kterou dal v duelu španělského poháru. V La Lize se tehdy vůbec jedinkrát střelecky neprosadil.

Následující rok začal gólovou asistencí v zápase s Getafe. Další si připsal 12. září při výhře 1:0 nad Realem Madrid, kterou zařídil Piotr Trochowski. První gól sezóny vsítil v 5. kole Deportivu de La Coruña. V sevillském derby dal Raktić na jaře roku 2013 hned dvě branky a to v úvodních 20 minutách. Celkem se tak do brány Realu Betis trefil už potřetí, poprvé tomu bylo na podzim v té samé sezóně, kdy Rojiblancos zvítězili 5:1. Další dva zásahy zaznamenal v duelu s Realem Sociedad, jeden z nich však byl vlastní, čímž anuloval vedení 1:0, které svým spoluhráčům sám zařídil. Na konci sezóny z toho pak bylo 42 startů a 12 gólů, 3 z nich v Copa del Rey. K tomu pak Chorvat rozdal 10 asistencí a vytvořil na stovku šancí, čímž se stal čtvrtým nejlepším hráčem v celé Evropě.

Na počátku jeho poslední sezóny v Seville jej kouč Unai Emery jmenoval kapitánem a už od začátku byl klíčovým prvkem jeho kádru. 14. září se hokejovým skóre 1+1 snažil o zvrácení prohry 2:3 nad Barçou. V posledních dvou zápasech devátého měsíce roku vstřelil Rakitić dva góly Rayu Vallecanu, které nakonec prohrálo 1:4, a dal jedinou asistenci při remízovém klání se San Sebastianem, jež skončilo 1:1. Závěr října pak znovu ovládl a to celkem 4 brankami ve 3 zápasech - jednou se prosadil do sítě Freiburgu (2:0) a Almeríe (2:1) a dvakrát snížil drtivou porážku 3:7 od Realu Madrid. V listopadu zaznamenal 3 asistence - 1 ve venkovním klání s Espanyolem (1:3) a 2 v domácím derby s Realem Betis (4:0). V posledním utkání prosince a zároveň první poloviny sezóny si pak připsal další gólovou nahrávku při výhře 2:1 nad Villarrealem a pomohl svému celku po nepřílši vydařeném vstupu do soutěže "přezimovat" v nejlepší desítce. O jeho služby pak začal být znovu zájem mezi špičkovými evropskými celky.

V prvním utkání roku 2014 vstřelil jednu branku při výhře 3:0 nad Getafe a v průběhu ledna stihl takové dát ještě dvě - jednu do sítě Atlética a druhou do sítě Levante. Právě proti valencijskému klubu pak nedal penaltu, ovšem i přesto nakonec bral ocenění pro hráče měsíce. Na svou dobrou formu navázal i mezi únorem a květnem. Dvě přihrávky vedoucí ke gólu například rozdal v úvodním pohárovém klání druhého vyřazovacího kola playoff proti Mariboru, které skončilo 2:2. V zápase s Bílým baletem pak elegantním způsobem přešel přes Pepeho a nahrál na vítěznou branku na 2:1. V prvním zápase semifinále Evropské ligy nahrával na jeden ze dvou gólů Andalusanů a díky výsledku 3:3 postoupil přes Valencii do finále, v němž se stal nejlepším hráčem na hřišti jako vůbec první kapitán vítězného týmu. Zároveň se pak Rakitić dostal i do týmu sezóny a to jak v této evropské soutěži, tak v té domácí, kde se objevil i v nejlepší jedenáctce 1. kola. Svůj poslední ročník u výběru ze stadionu Ramóna Sáncheze Pizjuána zakončil s 15 góly a 17 asistencemi. 16. června roku 2014 pak byla oznámena dohoda s Blaugranas, kam přestoupil na pět let za blíže nespecifikovanou částku, podle spekulací pohybující se kolem 15 milionů eur.

Osobní život

V dubnu roku 2013 se Rakitić oženil po dvouletém vztahu s Raquel Mauriovou a v červenci se jim narodila dcera Althea.

 

Dosavadní kariéra

Mládežnická

1992-1995: Möhlin-Riburg
1995-2005: FC Basilej

Seniorská

Sezóna Klub
2005/2006 FC Basilej
2006/2007 FC Basilej
2007/2008 FC Schalke 04
2008/2009 FC Schalke 04
2009/2010 FC Schalke 04
2010/2011 FC Schalke 04
Sevilla FC
2011/2012 Sevilla FC
2012/2013 Sevilla FC
2013/2014 Sevilla FC
2014/2015 FC Barcelona
2015/2016 FC Barcelona
2016/2017 FC Barcelona

 

Reprezentace

Až do výběru U21 reprezentoval Rakitić Švýcarsko, nicméně pak se rozhodl pro Chorvatsko, kam jej poprvé povolal Slaven Bilić. Ten mu umožnil navléci dres seniorského mančaftu poprvé 8. září roku 2007 v Záhřebu při zápasu kvalifikace na Euro 2008 proti Estonsku. Při svém nástupu na trávník z pozice náhradníka se dočkal vřelého přijetí od fanoušků. V následujícím mezinárodním klání dal svůj první gól a to Andoře při výhře 6:0. Rok 2007 završil s pěti starty za mužský tým, čtyři z nich byly soutěžními.

Na počátku května následujícího roku se pak dostal do sestavy pro Mistrovství Evropy, kde byl druhým nejmladším hráčem. Svůj první zápas na turnaji si zahrál proti Německu a právě jeho střela skončila na tyči a posléze před Ivicou Olićem, který ji doklepl do brány a postaral se tak o důležité vítězství 2:1. Kolegy v záložní řadě mu dělali Luka Modrić a Niko Kranjčar. Ačkoliv byl Rakitić ve čtvrtfinále s Turky hodně aktivní, nedal jednu ze tří penalt Chrovatů a měl tak podíl na vyřazení.

Na Mistrovství světa v roce 2010 Vatreni nepostoupili, jelikož ve skupině skončili třetí. V kvalifikaci sehrál Ivan 10 zápasů, ve kterých se třikrát zapsal mezi gólové střelce. 15. října roku 2008 dal hned dvě branky Andoře, která nakonec odešla se čtyřgólovým přídělem. 5. září dalšího roku pak rozhodl o výhře 1:0 nad Běloruskem.

Po účasti v kvalifikačním procesu na Euro 2012 se dostal i do nominace na závěrečný turnaj, kam Chorvaté dostali do skupiny C Španělsko, Itálii a Irsko. Po úvodních dvou kolech měli Balkánci 4 body a šli na obhájce z pyrenejského poloostrova. V Gdaňsku platil 88 minut bezbrankový stav, než o těsném vítězství La Rojy Jesús Navas. Po zhruba hodině hry však měl Rakitić skvělou šanci, když jej skvělým passem nalezl Modrić. Pokus hlavou uvnitř vápna nakonec lapil Iker Casillas. I přes toto nevyužití jasné gólové příležitosti byl nejaktivnějším hráčem Chorvatska s 53 dotyky, 6 centry do vápna a 2 střelami.

Po vynechání světového šampionátu v Jižní Africe nechyběla talentovaná reprezentace, tentokrát pod vedením Nika Kovače, na turnaji v Brazílii. Tam se kvalifikoval po baráži, kde vyřadila Island. Ještě v základních skupinách dal jednu branku a to z přímého kopu 12. října roku 2012 v aréně Philipa II. v Makedonii. Na samotném turnaji pak odehrál všechny tři zápasy proti domácím Kanárkům (3:1), Kamerunu (0:4) a Mexiku (1:3).

Chorvatsko
Rok Počet startů Góly
2007 5 1
2008 11 4
2009 8 2
2010 8 1
2011 6 0
2012 10 1
2013 11 0
2014 10 0
2015 6 1
2016 3 2
Celkem 78 12

Údaje ke dni 12. srpna 2016

 

Úspěchy

Klubové

FC Basilej

  • 1x vítěz Swiss Cupu (2006/2007)

Sevilla FC

  • 1x vítěz Evropské ligy UEFA (2013/2014)

FC Barcelona

  • 2x mistr LaLigy (2014/2015, 2015/2016)
  • 2x vítěz Copy del Rey (2014/2015, 2015/2016)
  • 1x vítěz Ligy mistrů UEFA (2014/2015)
  • 1x vítěz UEFA Super Cupu (2015)
  • 1x vítěz Mistrovství světa klubů FIFA (2015)

Individuální

  • mladík roku ve Swiss Super League (2006/2007)
  • autor gólu sezóny ve Swiss Super League (2006/2007)
  • držitel ceny BBVA za fair-play (2013/2014)
  • hráč měsíce v LaLize (leden 2014)
  • nejlepší hráč finálového zápasu Evropské ligy UEFA (2014)
  • člen týmu sezóny v LaLize (2013/2014, 2014/2015)
  • člen týmu sezóny v Evropské lize UEFA (2013/2014)
  • člen týmu sezóny v Lize mistrů UEFA (2014/2015)
  • chorvatský fotbalista roku (2015)
  • chorvatský sportovec roku (2015)

 

Sociální sítě

@rakitic.ivan.official
@ivanrakitic

 

Zdroj: wikipedia.org, transfer-markt.de